Horská skupina gigantických skalních věží Tre Cime v Dolomitech je většině horolezců dobře známá. V jejich severních stěnách vznikly některé z milníků alpského skalního lezní. Prvovýstupy nebo v novější době první volné přelezy některé ze starších hákovač

Koncem července vyrazila do severních stěn čtveřice českých lezců D. Janák, P. Jonák, R. Jurečka a V. Šatatava s cílem přidat k existujícím liniím další prvovýstup. Po krátké poradě pod stěnou bylo vybráno nejpřevislejší „holaso“ na Cima Grande v linii výrazné skalní hrany mezi Španělskou cestou a Diretissimou. V průběhu týdenního působení se čtveřici podařilo prostoupit převislou část zdi a překonat tak hlavní problém převislého pilíře. Zhruba ve dvou třetinách stěny, v místě, kde se přechází do lehčího terénu a je možné vybrat z několika možných dolezů na vršek, se linie spojuje s výlezovým komínem Diretissimy (Hasse-Brandler). Pro posouzení obtíží výstupu je vhodné použít stupeň dva z třístupňovou Mauglího klasifikace: 1 = jde to, 2 = jde to blbě, 3 = nejde to. Postup volným lezením na max v kombinaci s pohybem ve skobách, háčcích, rurpech, nýtech, hmoždinkách do betonu, hákování po jedničkách holasem, odskoky do nýtů, shazování stokilových věžiček do údolí, zatloukání tricamů, osazování jištění ze žáby za odklápějící se přílepek, hrabání shnilým korálem vzhůru - kdo má v tom drobivém nerostu poznat jestli je to za 8- nebo 8+ - to vše se špatně učesává do kvantifikovatelných údajů. Pro vyznavače klasifikací: 8+ / A3 je taková nejasná nápověda. Protagonisté výstupu se chtějí do stěny ještě vrátit a pokusit se o volný přelez linie, kterou nazvali Erecttissima nejen pro její strmý charakter, ale i jako úsměvnou reminiscenci na všechny ty dolomitské „direttissimy“ a „superdirettissimy“. Na první délku už došlo: ze slanění bylo nutno přidat pár nýtů, aby nedošlo k pochroumání sportovců a pánové Šatava a Janák odhadli klasifikaci někde kolem 8a (9+/10-). Jak budou těžké další délky se necháme překvapit...