Čtvrtek, to je den jako stvořený pro natáčení. Ještě pokud je 30 stupňů a pravé poledne. A tak jsme vyrazili natáčet do obce Loučná.
Jenže jak to tak bývá, ne vždy člověk dorazí na čas. Ale když nastanou chvíle, že vyjedete na jaře a přijedete do cíle v létě, tak je už něco podezřelýho. Teda do chvíle, než zjistíte, že v 12:07 nastalo kalendářní léto. Dobrýýý. Svět je v pořádku, účtovat to budem čtvrtletně. Celý den běží podle plánu. V podvečer se jdu vzdělávat na přednášku ohledně lesů a kalamitě kůrovců, když v tom mě propleskne smskou princ Bajaják, že se ženou bouřky, bídný počasí a možná nafotíme i nějakej blesk.
Nebyl čas ptát se kdo je kdo. Rozkaz zněl jasně. Bouřka nás nesmí předjet za žádnou cenu. Ale jak to tak bývá, než se člověk namaluje, zvolí správný pásek ke kalhotám, které pásek nemají, tak nás bouřka předhání a my na cestě směr Dlouhé Stráně vjíždíme do deště. Někde na cestě pod horní nádrží znovu a dokola zjišťujeme, že vypařující se voda z rozpálených lesů není extra fotogenická, pokud skrz ní nevidíte dál jak na 10m. Trošku zklamaní, ale vysokohorsky nafoukle balíček čipsů na vrcholu jesenických hor vždy zalátaj zhrzelé srdéčko.
Když už nebylo co zkonzumovat a dobré počasí se kamarádilo s jinou částí republiky, tak tu najednou vysvitla naděje. Naděje jménem Slunce. Honem. Nohy na ramena, ramena na batohy. Vyběhli jsme o další půlkilometr pod horní nádrž a tam to začalo. Symfonie Hanze Zimmera. Neuvěřitelný světelný hry, převalování něčeho, co by se dalo nazvat inverze, barvy, ruce v trenclích (ve vlastních). Kdyby jsme tam nebyli sami, tak by jistě popisovali tento večer jako setkání dvou členů sekty, kteří zvedají ruce k nebi a volají: „ty válíš!“
Jedinou vadou na kráse bylo, že jsem si nevzal mikinu, nahoře bylo okolo 10°C a jouda, co to musel každých 5 minut připomínat a ptát se, kdo je tady největší otužilec, kdo chce mít zejtra rýmičku a kašílek a koho horská služba zmrzlýho bude sbírat vrtulníkem první letní den?
No, a že byl mezinárodní den selfíček, tak jsme si jako správní trendsetteři udělali epesní podobenku, na které nám to oběma moc sluší a šli dom.
