V červenci 2024 jsme se v poměrně velké a různorodé skupině vypravili do pakistánského Karakoramu na ledovec Baltoro. Skupina se skládala z trekařů, skalních lezců i lovců osmitisícových vrcholů.

Cílem skalních lezců byly více než tisícimetrové skalní věže oblasti Trango Towers a Shipton Spire s vrcholy kolem 6 000 metrů nad mořem, výškoví horolezci mířili ke K2 a Broad Peaku.

Pár dní po nás přišly na ledovec Baltoro ještě dvě sličné horolezkyně z Krkonoš s cílem vylézt na Gasherbrum I.

Vzhledem k tomu, že mi nepřiletěl batoh s lezeckým vybavením, jsem se vypravil na výlet pod K2 s trekaři a osmitisícovkáři. To se ukázalo jako poměrně šťastné rozhodnutí. Proměnlivé počasí lezení příliš nepřálo a tak čundr pod K2 i později z Trango base campu pod Shipton Spire pro mne osobně byly nejzajímavějšími zážitky. Mimo jiné díky tomu, že jsem měl možnost strávit více času s místními nosiči.

Že se v Karakoramu a Himalájích většina věcí dopravuje s pomocí nosičů je notoricky známo. Méně známé je, že se kolem nosičského sezónního povolání vytvořila za tři čtvrtě století v podstatě zvláštní subkultura spočívající ve specifickém pracovním rytmu, shánění a dohazování kšeftů, domlouvání ceny, přípravy jídla i spaní. Zajímavá je i skladba ceny, ve které tzv. tips (odměny navíc) sehrávají nemalou část výdělku.

Doufám, že nosičskou tradici zapíšou na seznam světového nehmotného kulturního dědictví UNESCO dřív, než nosiče vytlačí z turistických a expedičních tras dopravní technologie jako jsou džípy, nákladní drony a vrtulníky. Méně známé je, že náklady nosí taky koně, muly a osli. A už jen málokdo si povšimne toho, jaké neuvěřitelné terény jsou tito čtvernozí dříči schopni zvládnout. Jejich pánové se s nimi moc nemažou.

Za přibližně dva týdny, které jsem strávil s koňmi a nosiči jsem ani jednou neviděl, že by někdo koně pohladil. Ostatně velmi tvrdí, co se týká snášení nepohodlí, jsou nosiči i koňáci i sami k sobě. A jsou neobyčejně fyzicky zdatní a obratní jako jejich lichokopytníci. Myslím, že můžeme být rádi, že jsme to na naší letošní expedici zažili ještě takhle „po staru“.

K vršku Trango Tower se dostal ze skupiny skalních lezců pouze čtyřčlenný zavilý tým pod vedením Maťa Krasňanského. Se spolulezci Frantou Buličkou, Tomášem Bučkem a Mišo Mikušincem strávili ve stěně dva týdny v závěsných postelích a navzdory nepřízni počasí pomalu ale jistě prostoupili málo lezenou Piolovu cestu.

My ostatní budeme muset přijet ještě někdy příště. Naštěstí jsou v okolí base campu pod věžemi Trango také krásné kratší cesty a kameny, kde se dá bavit boulderingem.

Na Gasherbrumu uspěly Kája Grohová s Lenkou Erlebachovou. Na Broad Peak vylezl s kyslíkem Honza Tráva Trávníček s nepálským kamarádem Subinem.

Dušan Stoupa Janák